~ ~ ~
Smutek ti stéká po tváři
a barví ranní duhu.
Až půjdem spolu k oltáři,
krajkovou dám ti stuhu.
A drobná kvítka pomněnek,
ti vetkám do vlasů,
aby pár hříšných myšlenek
strnulo v úžasu.
Pak vysvléknu tě do naha,
jen měsíc smí se dívat.
Zatím mi chybí odvaha
a tak ti zkouším zpívat.
O tom, že vlasy havraní
nám stříbro obarvilo.
Tys' pila vodu z mých dlaní
a krásně se nám žilo.
~ ~ ~
024
