Skládat slovíčka vedle sebe tak, aby měla smysl a rytmus, aby lahodila oku i uchu, aby někdy kousla, škrábla a jindy zase pohladila, políbila. Tak to je to, co mě opravdu baví. Jestli a jak se mi to daří, musí už ale posoudit můj „laskavý čtenář.“
Ve třech šuplíčkách „Básně“ je zde skryta ...
Téměř poezie... jak napovídá název, naleznete zde texty o kterých si myslím, že jsou „téměř“ poetické a které rozhodně neudělají ostudu, budou - li prezentovány v takové velmi hodně rozverné společnosti, prosté intelektuálních osobností. Avšak recitování těchto básní, na významných společenských akcích - doporučuji pouze „na vlastní nebezpečí s možností přednostního využití zadního východu.“
Pakárny... většinou to jsou básně, poetikou oplývající, s poměrně zdařilým úvodem, které snadno a rády v nestřeženém okamžimku sklouznou k naprosto neočekávané a překvapivé pointě, svědčící o básníkově vrozené vývojové vadě.
Čítanka zváštní školy... tak to už je vyloženě „synapse chorého mozku,“ vykazující známky pokročilého básníkova „kretenismu.“
Tak tedy přeji příjemné brouzdání ...
... (stokou mých myšlenek)...