~ ~ ~
Našel jsem povadlou růži,
měla stonek bez trnů.
Znám tohle na vlastní kůži
a tak jsem se ustrnul.
Vzal jsem si ji k sobě domů
a kdosi mi poradil,
abych ji dal čerstvou vodu
a do hlíny zasadil.
Když ji začly květy padat,
říkal jsem si - a je zle.
Nemohl jsem předpokládat
jak, že to s ní dopadne.
Ještě jsem ji stonek zkrátil,
na tři očka maličko.
Potom na parapet vrátil,
bych ji dopřál sluníčko.
Často jsem jí říkal „kytko,
neber si to osobně,
nevzdávej to, koukni na mě.
Vždyť jsme na tom podobně.“
Navečer, když už se stmívá,
nalil jsem nám skleničku.
Život někdy trpký bývá.
Četl jsem ji básničku.
Byl v ní smutek, osamění
i zrození naděje.
Vím, že ti moc dobře není.
Pár rýmů ti prospěje.
Na chvíli jsem zavřel oči,
když jsem báseň dočetl.
A je nejkrásnější ráno -
- první kvítek rozkvetl.
~ ~ ~
017
