~ ~ ~
Moudrost pozdních večerů,
kdy za stínem jde stín.
Tma, jež ukrývá nádheru,
tvůj nedotčený klín.
Odpolední únavu,
na krku lásky znamení.
Nabízím jako zástavu
své vlastní příjmení.
A potom ranní smíření,
káva a oči dvou.
Ne, život není vězení.
Jsem tvůj ty navždy mou.
~ ~ ~
042
