Jak jsem potkal knížky

Jak jsem potkal knížky... (r.1978) asi

„Některé věci v životě vás ovlivní víc a některé míň. Stejně tak se to dá říct i o lidech. Věci a lidi, nás ať chceme nebo ne, ovlivňují celý život.“

„Dneska přinesl Bohun - to je můj nejlepší kamarád, do školy takový sešitový vydání. Biggles od Velbloudích stíhaček - se to jmenovalo. Na fyziku se vždycky stěhujeme do speciální třídy. Tak jsme si řekli, že když sedíme spolu, až úplně vzadu a není na nás vůbec vidět, že si teda budeme pod lavicí číst. Ten Biggles to byl pilot a fakt machr. Byla to první knížka, kterou jsem přečetl celou. Myslím sám, bez donucení. Nepočítám Hozíkovu cestu, Babičku a Poplach v Kovářské uličce. I když tu jsem měl taky docela rád.“

„Od té doby jsem pak četl stále. V pátek a v sobotu klidně celou noc s baterkou pod peřinou. Hlavně Verneovky, Mayovky a znova toho Bigglese. Bohun mi ho totiž půjčil domů. Oni ho v knihovně neměli. Prej byl zakázanej. K Bohunovi jsme ještě s Péťou Veselým ( to byl můj druhej největší kámoš) ten rok chodili hrát pinčes. Ten jsem hrál opravdu hodně dobře. Naučil jsem se ho v ozdravovně v Místě u Chomutova. Máma je zdravotní sestřička a tudíž i když jsem byl úplně zdravej, musel jsem absolvovat dvakrát pobyt v ozdravovně. Abych přibral. Byl jsem prý hubenej. To jsem ale doteď.“

„V tý první jsem se naučil hrát ping pong a v tý druhý líbat.“

„Jo a v tý ozdravovně, u toho Chomutova Je starej hrad. Úplně rozbitej. Jmenuje se Hasištejn. Měl opravenou jenom jednu věž. Tak i když se to nesmí, tak já se tam podepsal. Normálně jsem tam vyškrabal klíčem svoje jméno a adresu. No a představte si, že mi vloni jedna holka napsala dopis, že jako našla tu mojí adresu a že bysme se spolu mohli vidět.

Pokračování příště...