Dneska jsem si naběhl, tak řkouc " hubou ke zdi ". Já co by hoch světa neznalý a z prostých poměrů - těšíce se na procedůru s názvem "Kneippův chodník ". (Co mi to jenom evokuje. Kneipp, Knajp, knajpa...bingo!!) Čekal jsem tedy chodník jdoucí takřka přímo ku zlatavé, zpěněné maně nebeské. Marně oko vlhké vyhlíželo zpoza brýlý dioptrických v mlhavé dáli pípu píp .
Mé smysly jsouc obluzeny, mysl zakalena a tik a třas ovládl mou churavou tělesnou schránku.
Leč vystřízlivění přišlo záhy a věřte, že mé srdéčko neplesá an bije v rytmu tachykardie.
NA VYSVĚTLENOU
Kneippův chodník jest utrpení Kristovo - bosou nohou po kamenech, půl cesty teplou vodou a cesty půl ve vodě ledové z právě roztátých ledovců.
Tak jsem se šel uklidnit, vyrovnat tlak,srovnat čakry, vyčistit karmu a spláchnout žal.
