Jáchymovské elegie 3 

                            Sliboval jsem ještě pár řádek o mém spolubydlícím. Na pár dnů jsem byl nucen se odmlčet, jelikož jsem zjistil, že fejsbůk opravdu vládne světem a dorazil i na Moravu, kde pokryl téměř dokonale i věkovou kategorii 60 + . Takže fejsbůček má i můj kamarád Francek, kterému za dobu mé odmlky došly zásoby slivovičky.
Nicméně, den poté ( pozorný čtenář elegií ví) co jsem si prožil takřka milostné dobrodružství ve třech jsem si ještě nedopil svůj pohár hořkosti do dna.
Francek totiž dorazil na pokoj v dost podroušeném stavu v půl jedné ráno i se třemi kamarády z blízké Ostravy.
„Vstávaj ogare dněs s námi mosíš piť. Bo pijeme na žal. Zatvaraju nam tožiž důl Lazy.. Ostravko - Karvinska panev je v řiti. Chapeš“.
Nechápal jsem nic. „Hoši, (nesměle jsem vznesl námitku). Je skoro jedna hodina v noci. Dáme jeden kalíšek a půjdete s pánem bohem na kutě.“
„Chapeš, zavíraju nam baně.“ Opakoval ten nejmladší snad už po čtvrté za sebou.
Vy co mě znáte, víte , že jsem dlouho klidný, ale když to opakoval po šesté a stále si doléval, došla trpělivost už i mně.

„Tak holt půjdete dělat k nám na sever.“ Odvětil jsem.

„Ale my zme Ostravaci chapeš. To je pojem. My mame doly, Banik Ostrava, Nohavicu... Tak a včil hovoř.“

Tak jsem si tedy nalil a klidným hlasem k němu promluvil.
„Aby ses nepo-ral. My máme taky šachty - hnědouhelnou pánev, fandíme FK Teplice a posloucháme tam Kabáty.“

Na to milej ogar zrudnul, napil se rovnou z láhve a rozbrečel se. Ti jeho dva kámoši ho chytli v podpaží a odvedli do jejich pokoje.

Zhasínám. Dobrou noc.

Carpe Diem.