~ ~ ~
Pět let se máme a oba a stále je ráno.
Asi bych tě pohladit měl,
vždyť rád - mám tě rád.
Jenomže obchod kde prodávaj' city, má vyprodáno.
Poslední dobou těch lepších dnů
nějak je míň.
Ještě vidím, když zavřu oči jak u vlaku stálas'.
Tak trochu nesmělá a první „ahoj“
a co dál... co říct.
A potom kytka, prstýnky, polibek a hudba hrála.
Zdá se mi, lepších dnů, dřív bylo víc.
Zas noci jsou krátký a tobě se zavíraj' víčka.
Tvý starosti nechápu, víš
jsem jenom chlap.
Až přejde ta jarní bouřka, můžeme v klidu si říct.
Proč máme se hádat, když za měsíc bude nás víc.
~ ~ ~
002
